Nikoho k hubnutí nenutím ani nenavádím, tento blog funguje pouze jako můj osobní deníček.

Pro ana Story. 1. díl :)

14. prosince 2014 v 20:24 | *Jenna |  Me
Na asku jsem začala na přání přát pro ana příběhy, takže jsem se rozhodla je zveřejňovat i zde. Udělám na to rubriku, jen teď jsem na noťasu, takže zatím takhle, snad s ebude líbit. Prosím komentujte a hodnoťte ať vím, co dál. ;)
Hned na začátku se vám musím k něčemu přiznat. Nikdy... Nikdy v životě jsem neměla nadváhu. Vždy jen ty "zdravé špíčky". Ale jednoho dne to přišlo, došlo mi, že i já jsem tlustá...
Jmenuji se Annie, 17 let, 170 cm, počáteční váha 60 kg. Má cesta začíná naprosto obyčejně. Nikdo v mé rodině není alkoholik, nikdo se nerozvádí, nikdo se nehádá. Jsem zamilovaná. Až po uši. Je mu 22. Je z Prahy, božskej záporák, s úžasným tělem, vytříbeným vkusem na všechno, co existuje a jeho hlavní přání je umřít. A ano. To je můj problém.
Nevzpomínám si na konkrétní den, no... možná bych měla. Je něco okolo druhé hodiny ranní, Kai čeká, až se mu načte hra Lolka a já mu zatím ocumlávám krk na jeho klíně.
"Ty nejsi zas až tak hubená, jak jsem si myslel."
-Jsem normální. Vadí ti to ? Když znám všechny tvé ex, i tak jsem nejhubenější."
"Oni to maj v kozách, které ty opravdu nemáš."
-To bylo hnusný..." Najednou jsem si zvedla tričko. Jedna malá pneumatička. Hum ...
"Půjdu spát" prohlásila jsem, jelikož má nálada najednou byla pod bodem mrazu. "Dobře, zlatí." Prohlásil a už si tam dával doublekill. Zachumlala jsem se do peřiny. Najednou jsem cítila slzy. Opravdu jsem tlustá. Viděla jsem ty špeky. I on sám to řekl. Myslela jsem na své spolužačky, které nikdy nepřiberou, je pravda, že jsem ze třídy asi nejtlustší. Což mi moc nepřidalo. "Ann ty ještě nespíš ?" přitulil se ke mně. a začal mě líbat. "Ne, promiň. Myslíš, že bych měla zhubnout?" Uviděl mé skleněné oči. "Spíš přiber, aby ti trochu vyrostli kozy. Jen mě překvapilo, že u ty máš špeky." -Aha..." náplácla jsem hlavu do polštáře a v tom mě začal cvrnkat. "Au, to bolí! Nech toho." Ohnala jsem se po něm. Opravdu jsem na jeho dětinské chování neměla náladu. "Zamrdej si se mnou." Začal mě svlékat. Viděla jsem ty špeky a vážně jsem nechtěla. No bylo pozdě... Tupě jsem zírala do stropu, když jsem na něm seděla, vážně jsem vypadala tlustě. Nemohla jsem spát. Bylo půl šesté, v tuhle dobu normálně vstávám. Dala jsem mu pusu na tváš a šla udělat snídani.
"Dobré ráno" pozdravila jsem jeho mamku. "Dobré, co si dáš Ann ?" koukala jsem na všechny ty věci, co tam měli."Já.. Nějak se dneska necítím, takže asi jenom čaj. Možná pár piškotů. Udělám Kaii omeletu, dáte si taky ?" ignorovali mě. Brala jsem to jako souhlas."Zlato vstávej, udělala jsem ti snídani." -Hum..."
zapnul noťas a začal koukat na videa. Ani si mě nevšiml. Ne, že by mě to překvapilo. "Pojedu domů, musím hlídat sestru." - Ok.. Ahoj." Dostala jsem pusu a vrátil se zpět k videům. "Pa. Miluji tě." čekala jsem odpověď. "No... ? " ignoroval mě.. "Jo jo já tebe taky." Super. Ani mě nepůjde doprovodit, proč by se namáhal.. Já to vždycky všechno zvládnu sama. Ať si užije ty zasr*ný videa ! Když jsem po dvou hodinách konečně přijela domů, hned jsem se běžela zvážit, jelikož jsem celou cestu musela myslet na včerejší večer. 60 kg. Okamžitě jsem začala vyhledávat, jak nejrychleji zhubnout, jelikož jsem hned další týden chtěla být hubenější. Pak jsem si vzpomněla...
Mamka se nedávno zmínila o mé bývalé spolužačce, kterou jsem sice nikdy neměla ráda, ale prý teď hrozně moc zhubla. Zmínila se o anorexii... Hledala jsem celé odpoledne. Našla tolik pro ana blogů, tipů, asků, diet, cvičení. Byla jsem nadšená. Taky jsem našla jeden chat, nikdy bych nevěřilo, že pro ana dívek je tolik ! Hned mě nějaké dvě holčiny pozdravily. "Ahoj." Nevěděla jsem, co víc napsat. Pročítala jsem se jejich konverzaci. Většina si stěžovala na přežírání, což jsem moc nechápala. Netušila jsem, jak velký problém toje. Po chvíli jsem se odhodlala a napsala..."Ahoj holky, chtěla bych začít hubnout spolu s vámi, je tu někdo, kdo by mě trochu motivoval a pomáhal mi ?" Byla jsem nervózní, jelikož když si píši s lidmi od nás ze třídy, buď mě ignorují nebo odpoví dost hnusně i na normální otázku. Tady ale ne. Napsala mi hned asi polovina holek. Všechny byly tak milé. Dvě tam měly i fotku, obě už byly krásně hubené. Ptala jsem se na spoustu banalit, jak to mohou vydržet, co přesně cvičí, jak rychle zhubly. Nakonec už bylo asi půl dvanácté večer a já odcházela od počítače s tím, že jsem si našla nové kamarádky. Poprvé holky. A s tím, že hned zítra se se mnou dvě holčiny sejdou, jelikož bydleli čtvrt hodiny cesty. Když jsem šla večer spát, kručelo mi v břiše. Měla jsem nakonec za celý den, jen oběd a ten byl ještě lehčí, takže mě zasytil jen na chvilku. Normálně bych si šla dát ještě rohlík a kakao. Dneska jsem šla rychle spát. A tak jsem poprvé přijmula méně než 1200 kcal.
Další den ráno se mi hrozně motala hlava. Nebyla jsem zvyklá nejíst. Vždycky jsem hodně jedla. Nepřibírala jsem. Držela jsem si váhu, ať už jsem snědla klidně 15 koblih. Říkala jsem si, že to bude z toho, ale nic jsem si dát nechtěla. Na stole na mě čekalo kakao a vánočka s máslem. Trochu jsem se napila kakaa, aby mamka neměla podezření. Kupodivu jsem ani ne po třech locích zpátky ožila. Vánočku jsem si odnesla do pokoje a vyhodila ji. A kakao jsem vylila do dřezu, když se mamka nekoukala. Hodila jsem na sebe rychle svojí oblíbenou modro-červenou kostkovanou košili, odřené džíny, conversky a utíkala jsem do školy. Chtěla jsem být ve škole dřív, abych mohla do knihovny. Ráno nesmím zapínat komp, takže jsem v knihovně shlédla, co nejvíce pro ana blogů a thinspirations, abych se co nejvíce na celý den namotivovala. A pak už letěla na hodinu...
Pokračování příště.
Co se podle vás bude dít dále ? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sofie Sofie | Web | 15. prosince 2014 v 17:30 | Reagovat

Máš to pěkné, jen...nebylo by lepší nemít žádného kluka než takového? Ono...dobří kluci ještě existují, já s jedním takovým chodím...a v životě mi neřekl, že mám špek, i když moje nejvyšší váha byla asi 65kg a výšku mám stejnou-170cm. =)

2 Rosetta Rosetta | Web | 18. prosince 2014 v 7:44 | Reagovat

Ahoj :) Dala som sa na podobnú cestu ako ty a hľadám čo najviac ľudí s rovnakým cieľom - byť chudá a cítiť sa dobre. Rada by som umiestnila odkaz tvojho blogu na svoj (a aj opačne - môj blog na tvoj) -  a pravideľne ťa navštevovala, povzbudzovala. Ak by si to teda chcela napíš :)

3 Ko Ky Ko Ky | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 14:29 | Reagovat

Pěkný příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama